Lebanon Camp 2022
Díky aktivitám Maltézského řádu po celém světě měli tři naši dobrovolníci z České maltézské mládeže možnost doplnit skupinu rakouského týmu a odcestovat na 10 dnů do města Kfardebian v Libanonu a být tak součástí tzv. Lebanon project. Tento projekt, který má své kořeny už v roce 1997, si klade za cíl zpříjemňovat dny zapomenutým lidem Libanonu. A kdo že jsou oni „zapomenutí lidé Libanonu“? Jde zejména o fyzicky a mentálně hendikepované, kterým se nedostává dostatečné péče a jímž chybí zejména opora a přítomnost druhého člověka. Právě idea trávení času s někým, kdo nemá v životě nikoho, jenž by mu naslouchal a byl jeho společníkem, je klíčovým pojmem v prostředí libanonských kempů. Jedno z hlavních táborových pravidel je potom to, že každý dobrovolník se věnuje výhradně jednomu potřebnému a dává mu to nejcennější co má – a to je svůj čas.
A čím se tedy o tolik liší tento kemp od ostatních národních nebo mezinárodních kempů? Jedná se zejména o skutečnost, že hosté tohoto tábora pocházejí výhradně z pečovatelských zařízení, jež jsou však často přeplněná. Výsledkem je poté stav, kdy na přibližně 40 pacientů je přidělena 1 sestra a občas nějaký pomocník. Například v domově, který navštívili naši dobrovolníci, je umístěno 500 pacientů o které se stará zhruba 20 řádových sester – a to jde o zařízení, které je na tom ještě dobře. Naproti na kopci, ukazuje jedna z řádových sester, je domov pro mentálně hendikepované, kde je 1.100 pacientů. Důvodem přeplněnosti je přetrvávající schizma vůči hendikepovaným, které ve společnosti panuje. Často se vyskytujícím problémem je (a zejména byla) situace, kdy se rodině narodí mentálně či fyzicky hendikepované dítě, to však není do rodiny přijato, ale přesunuto z porodnice do některého z pečovatelských zařízení či sirotčinců. A proč tomu tak je? Rodina, které se takové dítě narodí, a často zejména matka, je viděna jako ta, která v životě musela „něco provést“, když se jí a její rodině něco takového přihodilo. Velmi tvrdá realita, nejen libanonského prostředí, je však díky aktivitám dobrovolníků Maltézského řádu v Libanonu, za neúnavné pomoci ostatních maltézských dobrovolníků z celého světa, mravenčími krůčky skrze nejrůznější činnosti rozmělňována, a to právě i formou pořádání táborů s hendikepovanými. Dalším problémem pečovatelských zařízení je i nedostatek financí a prostředků pro chod těchto domovů. Hostům se tak nedostává adekvátní péče a zejména blízký sociální kontakt. Proto už několik let funguje tento skvělý projekt, který se snaží lidem z těchto zařízení dodat pocit důležitosti a blízkosti, protože na každém člověku, bez ohledu na jeho hendikep, náboženství či národnost záleží a mělo by o něj být vždy postaráno.
Širší kontext situace lidí s postižením v Libanonu
Nedostatek financí pro chod těchto zařízení je potřeba zasadit i do širšího kontextu politické a ekonomické situace v Libanonu. Ten zejména za poslední 4 roky prochází hlubokou politickou i ekonomickou krizí, která je považována za jednu z nejhorších od konce občanské války v zemi v letech 1975-1990. Ekonomika Libanonu je na hraně kolapsu, kdy inflace v zemi dosáhla v roce 2022 hodnoty 160 % – v tomto ohledu je dobré vzít pro porovnání inflaci napříč Evropskou unií, která činila v roce 2022 zhruba 10 %. Národní měna, libanonská libra, poté ztratila od roku 2019 asi 95 % své hodnoty. Výsledkem je tak situace, kdy průměrný měsíční libanonský plat dosahuje výše asi 700.000 libanonských liber, což je v přepočtu asi 47 dolaru, příslušníci armády mají měsíční plat poté 1.300.000 libanonských liber, tedy asi 87 dolaru. S nutným nadhledem nad celou věcí se často Libanonci smáli, že každý může být dnes v Libanonu milionářem. Právě dolar je poté nejvíce používanou měnou v zemi, kdy libanonská libra ztratila téměř veškerou důvěru u obyvatelstva a všichni tak chtějí své finanční prostředky udržovat v silné zahraniční měně, kterou představuje pro Libanon právě americký dolar. Oficiální kurz v zemi je potom 1 americký dolar = 15.000 libanonských liber. A jak se toto promítá do života běžného člověka? Všechno je dražší, ale plat se vám úměrně nezvyšuje. Nadto poté ještě zboží a zejména léky v obchodech ubývají. V souhrnu tedy zboží i služby stojí tolik, co v Evropě, plat je ale naprosto nesrovnatelný. Příklad, který nám byl dán, je situace, kdy cena litru benzinu/nafty stojí zhruba 2 dolary, plat máte 47 dolaru, a stojíte před otázkou, zda si natankujete jednu nádrž do auta anebo koupíte alespoň nějaké jídlo domů na pár dnů. Zde si asi každý umíme vybrat celkem rychle, horší je to s léky, u kterých takový luxus výběru není. Ty totiž často ani na pultech lékáren nejsou. Zde poté opět nastupují a zmírňují situaci dobrovolnické jednotky Maltézského řádu z celého světa, které do země a do těchto center, kde se pracuje s hendikepovanými, dováží alespoň část léků.
Politická situace v zemi jde poté ruku v ruce s tou ekonomickou. V současnosti je zde parlament o 128 členech rozdělený v poměru 1:1 mezi křesťany a muslimy, který téměř v ničem nedokáže nalézt konsensus, zejména poté v otázkách finančních reforem, které by otevřely dveře investicím a finanční pomoci ze zahraničí, včetně pomoci z Mezinárodního měnového fondu. Jak to, že se nemohou dohodnout? Pro mnohé z Libanonu je odpověď jednoduchá. Byť Hizballáh v posledních volbách ztratil většinu v parlamentu, přesto prý kontroluje zhruba 70 % parlamentu formou korupčních praktik. A jak to, že je Hizballáh v parlamentu? Byť jde o organizaci, která je v řadě euroamerických zemí označována jako teroristická, v Libanonu jde o legitimního politického hráče. V současné době má dojít také k volbě nového prezidenta, který je volen přímo parlamentem. První jednání o volbě selhala a úspěch dalších jednání je velmi nejasný. Tato situace poté ohrožuje zemi i tím, že pokud nedojde ke shodě, vznikne v zemi další mocenské vakuum, a to ve formě neobsazeného prezidentského postu.
Dalším problémem jsou i palestinští a syrští uprchlíci, kteří v zemi pobývají dlouhodobě a nad jejichž uprchlickými tábory nemají kontrolu oficiální bezpečnostní složky, ale často právě teroristické či zločinecké organizace a případně i radikální křídlo Hizballáhu. Vztah s druhým sousedem na jihu – Izraelem – je poté stejně kritický. Radikálové z Hizballáhu stále útočí na izraelská vojska. To naopak provádí odvetné útoky, a to i hluboko za hranicí. Třaskavou situaci na jihu země se poté snaží uklidňovat mírové jednotky OSN – UNIFIL.
Celý tento mix problémů a těžkostí země poté dopadá zejména na běžné občany, a o to víc na ty, kteří si sami nedokáží pomoci, tedy hendikepované, o které se v rámci tohoto projektu snaží dobrovolníci z celého světa postarat. Nelze také zapomenout na naprosto neuvěřitelné libanonské dobrovolníky, kteří i přes všechny těžkosti, kterými země prochází, ale i strach o jejich budoucnost, nadále pomáhají v rámci všech táborů a akcí Maltézského řádu v Libanonu, a to zejména s překladem z arabštiny do angličtiny a pomocí při péči o hosty. Jejich vytrvalá pomoc a často i odvaha zůstat v zemi i přes to, že mají dostatečné vzdělání a jazykovou zásobu, aby odcestovali za lepším životem do světa, může být inspirací a silou i pro ostatní dobrovolníky z celého světa vytrvale pokračovat v pomoci všem potřebným.
Autor: Igor Bibko, dobrovolník
Fotografie: Viktória a Igor Bibkovi, dobrovolníci
