Reportáž z poutě do Santiaga de Compostely
Ve dnech 25.8. – 2.9. 2023 jsem měla možnost se se svým bratrem a dobrovolnicí České maltézské mládeže zúčastnit pouti do Santiaga de Compostela, kterou pořádala španělská Asociace Maltézského řádu. Ta tuto pouť je pořádána již několik let pod názvem „Camino sobre ruedas“, ale v letošním roce se její organizátoři poprvé rozhodli přizvat i mezinárodní účastníky.
Když nám přišla pozvánka, měla jsem obavy, jestli moje bídné tělo zvládne takový fyzický nápor na záda (moje páteř není uzpůsobena tak dlouhému sezení), ale věděla jsem, že je to obrovská příležitost, která se už nemusí opakovat. Proto jsme se po několika dlouhých diskuzích rozhodli udělat tento krok do neznáma.
Den po příletu se nás ujali sympatičtí Španělé a vydali jsme se na cestu. Jeli jsme vždy několik km autobusem a pak několik km pěšky se speciálním strojem – vozíkem „joelette“ pro handicapované, který je uzpůsoben náročnějšímu terénu. Někdy jsme šli mezi poli, jindy přes různé vesnice a farmy. Pořád bylo na co se dívat. Narazili jsme často i na místní, kteří se zajímali o naši pouť, pohostili nás kávou nebo koláčem Santiago, a fandili nám. Po dvou nocích jsme vždy střídali své postele za nové. Každý den jsem se dívala na mapu, kolik km už máme za sebou a kolik zbývá do cíle. Bylo to velmi náročné, ale když se před námi najednou objevila ta obří krásná katedrála, vyhrkly mi dojetím slzy do očí. Pro všechny účastníky to byl velmi silný okamžik. Po příchodu jsme se před katedrálou hned pomodlili, vyfotili se a šli se ubytovat a odpočinout si. Večer jsme měli možnost nakoupit si ještě nějaké suvenýry a poté jsme se odebrali do katedrály, kde nás čekala slavnostní mše. Měli jsme obrovské štěstí, protože zrovna tam nějací manželé slavili 33. výročí manželství a objednali si „rozhoupání“ obřího kadidla. Létalo přes celou katedrálu přímo nad hlavami lidí. Od stropu ke stropu. Po mši jsme od týmového vedoucího Carlose dostali odznak svatojakubské mušle a diplom od kněze za absolvování pouti. Měli jsme také možnost si katedrálu pořádně prohlédnout a podívat se až ke hrobu sv. Jakuba. Cestou na ubytování jsme se pokochali osvícenou večerní katedrálou a pořídili si ještě pár fotek na památku. Posledním programem byla slavnostní večeře v restauraci, kde jsem vyzkoušela několik nových, pro mě neznámých, mořských plodů.
Pouť byla opravdu velmi fyzicky náročná. Jak pro mě, tak jistě i pro zdravé účastníky, kteří mě a další dva handicapované vezli. Je to ale opravdu nádherný zážitek, uvědomila jsem si po cestě hned několik důležitých věcí. Jsem poměrně netrpělivý člověk a všechno chci hned. Tady jsem si plně uvědomila, že není důležitý jen cíl, ale i samotná cesta. A čím náročnější a delší je, tím větší je v cíli odměna. Větší radost, nadšení, dojetí, že to člověk opravdu dokázal. A taky jsem si jistá, že bez Boží pomoci bychom tuhle pouť nezvládli. Všem, kteří o pouti do Santiaga de Compostela uvažují, ji doporučuji. Je to o vykročení z komfortní zóny, o překonání sebe sama. A slibuji, že menší nepohodlí spolehlivě překoná ten pocit štěstí v cíli.
Autor: Kristýna Odložilová, host
Fotografie: Kristýna Odložilová, host
Simona Eloy dobrovolník
