Česká maltézská mládež se zúčastnila 65. mezinárodní pouti Maltézského řádu do Lurd
Po třech letech covidové pauzy jsme začátkem května navázali na každoroční tradici a účastnili se mezinárodní poutě Suverénního řádu Maltézských rytířů do Lurd. Letos to byl již 65. ročník.
Naše cesta začala v brzkých ranních hodinách setkáním na pražském letišti Václava Havla, kde se shromáždili poutníci a dobrovolníci se svými pány nemocnými, které doprovázeli během celé pouti. V průběhu 5 dnů jsme pak na francouzském poutním místě zažívali krásné duchovní okamžiky v rámci bohoslužeb a procesí. Hned po příjezdu a ubytování jsme vyrazili na první mši svatou do kaple sv. Josefa, kde nás též pozdravil Velkopřevor Frá Pierre de Bizemont. Na večer jsme v ubytování Accueil měli úvodní setkání týmu dobrovolníků a pánů nemocných.
Brzké vstávání se nám nevyhnulo ani první ráno v Lurdech, kdy jsme vyrazili slavit mši svatou k jeskyni Massabielle. Bylo krásné ráno a při vycházejícím slunci jsme se již modlili k Panně Marii lurdské a sv. Bernadettě. Po většinu odpoledne během naší pouti se nám dostával i čas na volný program, který jsme s našimi pány nemocnými trávili odpočinkem, procházkami, prohlídkou okolí anebo posezením v místních kavárnách. Během těchto odpolední jsme se potkávali s nejrůznějšími maltézskými týmy z celého světa.
Mezi hlavní body naší cesty patří návštěva lázní. Před pandemií byli návštěvníci Lurd nořeni celým tělem do studené koupele. My jsme měli příležitost zažít individuální rituál připomínající nalezení pramene vody sv. Bernadettou.
Jedním ze společných bodů programu všech přítomných maltézských týmů bylo světelné a eucharistické procesí. Poutníci se řadili do průvodu a při modlitbě růžence a zpěvu Ave Maria se blížili ke katedrále. Další společný bod našeho programu byla pontifikální mše v podzemní bazilice Pia X.
Během posledního dne poutě se náš tým sešel v Accueil, kde velkopřevor předal medaile všem zúčastněným pánům nemocným. Na závěr poutě jsme si užívali společný čas na terase s vyhlídkou na katedrálu. Domů jsme se vrátili šťastní, naplnění, ale i unavení. Již teď se těšíme na příští rok!
Autorka: Anežka Kochová, dobrovolnice
Fotografie: kolektiv dobrovolníků